Duben 2007

Vydra říční

7. dubna 2007 v 18:27 Vydra
Vydra říční
Žije ve více poddruzích v Evropě, Asii, Severní Americe severozápadní Africe.Obývá hustě zarostlé břehy vod, ve kterých si vyhrabává noru s vchodem přímo pod vodou.Vydra bývá až 80 cm dlouhá, ocas má 40-50 cm dlouhý.Lesklou hnědou srst má vespod mnohem světlejší, pod hlavou a hrdlem je bělavě šedohnědá. Živý se rybami, raky, žábami, menšími savci a ptáky. Pro škody v rybníkářství a zvláště pro nádhernou kožešinu byla většinou téměř vyhubena. Dnes je vydra chráněna zákonem.
logo

Nutrie říční

7. dubna 2007 v 18:24 Nutrie
Nutrie říční
Vypadá jako velký potkan.Její tělo měří kolem 50 cm, někdy i až 80 cm. Má hustou,jemnou a dlouhou kaštanově hnědou srst s matným leskem. Z tlamy jim vyčnívají oranžově zbarvené hlodací zuby. Žijí v mírném pásuStřední Ameriky, ale jsou chovány i v evropských farmách kožešinových zvířat.Nutrie říční jsou aktivní hlavně za šera. Podstatnou část své aktivity vyvíjí ve vodě. K pohybu v ní jsou také dobře vybaveny - jejich nosdry jsou porunuty dopředu a nahoru a na nohou mají plovací blány. Okolo tlamy mají hmatové vousy, které jim ve vodě usnadňují hledání potravy. Živý se převážně kořeny a bylinami, které si vyhrabávají, nebo se pasou na březích. Při větším počtu jedinců tak dokáží téměř zcela spást pobřežní vegetaci a břehy rozhrabat, čímž významně napomáhají erozi.Pohlavní dospělosti jedinci dosahují kolem čtvrtého měsíce, je to ale závislé na dostatku kvalitní potravy. Mláďata se rodí po celý rok. V jednom vrhu je obvykle 5 až 6 mláďat.

Kapybra-jeden z největších hlodavců

7. dubna 2007 v 18:22 Kapybara
Kapybara
Kapybara je největší z žijících hlodavců. Měří kolem 1 m a vážívá až 50 kg. Srst má šedohnědou, řídkou hrubou jako štětiny. Kapybary žijí v povodí řek Brazílie a Paraguaye.Spásají různé dužnaté rostliny. Mezi prsty mají plovací blány, které jim umožňují chůzi po bažinách a čilý pohyb ve vodě. Kapybary se potulují v menších skupinách těžko přístupnými bažinami a rákosinami.Nejčastěji se drží po hromadě jeden samec se dvěma až třemi samicemi, z nichž každá vodí dvě či tři mláďata. V zajetí si snadno zvyknou a jsou ke svému chovateli přítulné.

Osmák degu

7. dubna 2007 v 18:11 Osmák degu

Osmák degu (Octodon degus)

Osmák degu
Taxonomické zařazení:
Třída: savci
Řád: hlodavci
Čeleď: osmákovití
Rod: osmák
Velikost: 15 cm tělo, 12 cm ocas
Délka života: 3 - 5 let
Pohlavní dospělost: 9 - 12 týdnů
Délka březosti: 27 - 30 dní
Počet mláďat: 2 - 9
Původ: Chile.
Popis: Tělo je typicky hlodavčí, s dlouhým osrstěným ocáskem zakončeným černou štětičkou chlupů. Charakteristické jsou velké uši. Jinak je podobný pískomilům, ale je větší. Srst má hnědočernou, břicho světlejší až do krémova a kolem očí má světlé kroužky. Přední nohy má delší než zadní. Sameček má na rozdíl od samičky řitní otvor více vzdálený od močového.
Chování: Jedná se o velmi společenské zvíře, je vhodné chovat větší skupinu osmáků. Aktivní je spíše ve dne než v noci, nejaktivnější ráno a večer. Vydávají celou škálu zvuků, od svolávacího pískání po bublání spokojeností. Jsou velice zvědaví a snadno ochočitelní, navyknou si na hlas svého majitele.
Krmení: Seno, vojtěškové granule, obiloviny (pšenice, oves, kukuřice), čerstvá zelenina (salát, mrkev, brokolice, okurky...). Zřídka čerstvé ovoce (např. jablka). Na ohryzávání je vhodné jim dávat větve ovocných stromů.
NESMÍ: Sladké - mohou

Morče domácí

7. dubna 2007 v 18:04 Morče

Morče domácí (Cavia porcellus)

Jiné názvy: mořské prasátko, guinea pig, cavy, Meerschweinchen, Cochon D'Inde
Morče domácí
Taxonomické zařazení:
Třída: savci
Řád: hlodavci
Čeleď: morčatovití
Podčeleď: morčata
Rod: morče
Velikost: 20 - 36 cm, váha 800 - 1300 g
Délka života: 8 - 10 let
Pohlavní dospělost: samec 8 týdnů, samice 10 týdnů
Délka březosti: 63 - 72 dní
Počet mláďat: 2 - 6
Původ: Andské pohoří v Jižní Americe.
Chování: Rádi žijí ve skupinách, dobře se snáší samičky, samičky se samcem, samci pouze v případě, že jsou spolu od mala a nemají poblíž samičku. Morčata jsou zvědavá a velmi komunikativní zvířata, vydávají pestrou škálu zvuků, které vyjadřují jejich náladu.
Krmení: Hlavní složkou krmení je kvalitní seno. Dále tráva, pampeliškové listí i květy, kopřivy, vojtěška, vojtěškové granule, v menší množství zrní (pšenice, oves, ovesné vločky...) Morčata si neumí sama vyrobit vitamín C, ten je třeba jim dodávat v potravě (kopřivy, paprika, rajčata, v menším množství brokolice). Ze zeleniny mohou kedlubny i s listím, květákové listí i květák, mrkev i s natí, salát a zelí v menším množství, může nadýmat. Dřevo na ohlodávání z ovocného stromu, jiné druhy mohou být jedovaté.
Ubytování: Minimální prostor na jedno morče je 60x40x30 cm, ale čím více prostoru, tím lépe. Morčata ráda běhají. Jako podestýlka jsou nejlepší klasické hobliny. Je vhodné, aby se měla kam schovat. Dobré je dávat jim seno do jesliček, jinak si ho znečistí.
Nezbytná péče: Denně měnit vodu a vyhazovat zbytky potravy, které mohou hnít. Jednou týdně vyměnit podestýlku. Dlouhosrstá morčata je třeba kartáčovat a občas i umýt. Pokud chováte samotné morče, vyžadují spoustu pozornosti, hlazení a mluvení na ně. Jsou schopné se naučit slyšet na jméno a velmi brzo odhadnou, který zvuk znamená "hurá, bude jídlo".
Zajímavosti: Divoké morče bylo domestikováno jihoamerickými indiány již dávno před objevením Ameriky. Žili s nimi pohromadě a chovali je na maso, podobně jako v Čechách králíci.
Morče domácíMorče domácíMorče domácí

Pískomil Mongolský

7. dubna 2007 v 17:53 Pískomil

Pískomil mongolský (Meriones unguiculatus)

Jiné názvy: mongolian gerbil, mongolischen rennmaus, mongolischen wüstenrennmaus, la gerbille de Mongolie
Pískomil mongolský
Taxonomické zařazení:
Třída: savci
Řád: hlodavci
Čeleď: myšovití
Podčeleď: pískomilové
Rod: pískomil
Velikost: 15 cm tělo, 12 cm ocas
Délka života: 3 - 5 let
Pohlavní dospělost: 9 - 12 týdnů
Délka březosti: 27 - 30 dní
Počet mláďat: 2 - 9
Původ: Mongolské stepi, polopouště a pouště. Také oblast Zabajkalí a severní a severovýchodní Čína.
Popis: Tvar těla je obvyklý pro většinu hlodavců, pískomilové jsou typičtí dlouhým ocasem zakončeným štětičkou chlupů. Přírodní zbarvení je hnědobéžové, na břiše světlejší, černé oči, drápky a štětička na ocase. V zajetí se podařila vyšlechtit různé barevné varianty. Rozdíl mezi pohlavími je zřetelný, sameček má větší vzdálenost mezi močovým a řitním otvorem.
Chování: Živá, hbitá zvířátka, jsou aktivní po celý den i noc. Žijí ve skupinách až o 20 členech, v přírodě si budují rozsáhlé podzemní labyrinty. Jsou zvědaví, snadno ochočitelní, nemají ve zvyku kousat. Je vhodné chovat alespoň dvojici, samotný pískomil trpí a mohou se u něj vyskytnout poruchy chování. I samečci se spolu snesou, pokud jsou spolu od mala, nebo pokud na každého připadnou alespoň dvě, lépe tři samičky a mají se kde ukrýt. Ani březí samičky neoddělujeme, ostatní členové skupiny rodičce pomáhají. Mláďata jsou kojena 4 týdny, ale od samičky mohou být oddělena až v šesti týdnech.
Krmení: Semena a zrní (oves, pšenice, ječmen, proso, kukuřice, v malém množství slunečnice) hlávkový salát, mrkev, celer, okurka, jablko, banán, pampeliškové listy
Zpestření - tvaroh, tvrdý sýr, vařené vajíčko, mouční červi, větvičky z ovocných stromů
NESMÍ: citrusové plody, způsobují kožní problémy
Ubytování: Minimální rozměry terária nebo klece je 50x40x40 cm pro jeden pár, s každým dalším obyvatelem je třeba rozměry o 1/3 zvětšit. Pískomilové jsou velmi dobří skokani, proto je nutné terárium svrchu zakrýt. U klece je zase třeba dohlédnout, aby mezerami mezi mřížemi nemohli prolézt. Jako podestýlka se osvědčily hobliny, vyšší vrstva - rádi hrabou. Je vhodné jim přidávat seno - rádi si z něj staví hnízda. Různé úkryty a prolézačky.
Nezbytná péče: Jejich ochočení vyžaduje každodenní fyzický kontakt. Při braní do rukou je třeba dávat pozor na ocas - při necitlivém uchopení koneček může odpadnout, jedná se o obranu před predátory a pískomilovi to neublíží, nicméně koncová štětička už nikdy nedoroste.
Zajímavosti: Největší skok, který se pískomilovi povedl, byl půl metru do výšky
Pískomil mongolskýPískomil mongolskýPískomil mongolský

Fotky

7. dubna 2007 v 16:30
Nejdřív se vyčistím.....
Tady asi usnu....
Čistota především
Mňam!
Tady mě nikdo nenajde
lezu,lezu...
kuk!
Ti jsou moji!
Ta voní

Aguti

7. dubna 2007 v 16:28 Křečci a křečíci
Aguti variety
Béžová
Vrchní srst:
Jemná, světle šedá v nahnědlém odstínu
Základní barva:
Jemně šedá
Srst na břiše:
Slonovinová
Crescents:
Bílá
Ticking:
Světlý a rovnoměrný v tmavě hnědé barvě
Hrudník (náprsenka ):
Hnědá
Lícní torby:
Hnědé
Zbarvení očí:
Velmi tmavě hnědé (téměř černé )
Zbarvení uší:
Velmi tmavá béžová
BlondPlavá, Blond
Vrchní srst:
Krémová blond je nesena přibližně na horní třetině těla
Základní barva:
Světle šedá
Srst na břiše:
Slonovinová
Crescents:
Slonovinová
Ticking:
Chybí
Hrudník (náprsenka ):
Krémová blond s oranžovým nádechem
Lícní torby:
Světle šedé
Zbarvení očí:
Krvavě červené
Zbarvení uší:
Pleťové s šedým tónem
SkořicováSkořicová
Vrchní srst:
Sytě načervenalá oranžová je nesena přibližně na horní třetině těla
Základní barva:
Břidlicová modř (Slate blue )
Srst na břiše:
Krémová slonovinová s modrou podsadou
Crescents:
Slonovinová
Ticking:
Chybí
Hrudník (náprsenka ):
Sytě červenohnědá oranžová
Lícní torby:
Hnědé
Zbarvení očí:
Jasné krvavě červené
Zbarvení uší:
Pleťové s hnědým tónem
Tmavá zlatáTmavá zlatá
Vrchní srst:
Sytá a tmavě červená mahagonová je nesena přibližně na horní třetině těla
Základní barva:
Tmavá břidlicově šedá (Tmavá břidlicově šedá )
Srst na břiše:
Slonovinová s šedou podsadou
Crescents:
Slonovinová
Ticking:
Těžký a případný černý ticking, obličej je tmavohnědý s černými kruhy kolem očí
Hrudník (náprsenka ):
Sytě tmavý hnědý mahagon
Lícní torby:
Černé
Zbarvení očí:
Černá
Zbarvení uší:
Tmavě šedé, téměř černé
Světlá zlatá
Vrchní srst:
Světle žluto hnědá zlatá
Základní barva:
Břidlicově šedá
Srst na břiše:
Slonovinová
Crescents:
Slonovinová
Ticking:
Chybí
Hrudník (náprsenka ):
Světle žluto hnědá zlatá
Lícní torby:
Tmavě šedé, téměř černé
Zbarvení očí:
Černé
Zbarvení uší:
Šedé
Tmavě šedáTmavá šedá
Vrchní srst:
Perlově šedá
Základní barva:
Tmavá břidlicově šedá
Srst na břiše:
Slonovinová s šedou podsadou
Crescents:
Slonovinová
Ticking:
Těžký a případný černý ticking, obličej je tmavohnědý s černými kruhy kolem očí
Hrudník (náprsenka ):
Velmi tmavá břidlicově šedá
Lícní torby:
Černé
Zbarvení očí:
Černé
Zbarvení uší:
Tmavě šedé
Světle šedáSvětlá šedá-
Vrchní srst:
Barva podmáslí je nesena přibližně na horní třetině těla
Základní barva:
Tmavá břidlicově šedá
Srst na břiše:
Barva podmáslí s šedou základní barvou
Crescents:
Podmáslí
Ticking:
Těžký a případný šedý ticking, skoro černý
Hrudník (náprsenka ):
Tmavě hnědo šedá
Lícní torby:
Tmavé hnědo šedé
Zbarvení očí:
Černé
Zbarvení uší:
Tmavě šedé
Stříbrná šedáStříbřitá šedá
Vrchní srst:
Jemná pastelově šedá je nesena přibližně na horní třetině těla
Základní barva:
Středně šedá
Srst na břiše:
Bílá
Crescents:
Bílá
Ticking:
Světlý a případný ticking v nahnědlé černé
Hrudník (náprsenka ):
Nahnědlá černá- ne výrazný ale koncentrovaný ticking
Lícní torby:
Černé- ne výrazný ale koncentrovaný ticking
Zbarvení očí:
Černé
Zbarvení uší:
Tmavě šedé
Medová s černýma očimaMedová
Vrchní srst:
Světlá skořicově oranžová až ke kořínkům
Základní barva:
Světlá skořicově oranžová
Srst na břiše:
Slonovinová
Crescents:
Slonovinová
Ticking:
Chybí
Hrudník (náprsenka ):
Světlá skořicově oranžová
Lícní torby:
Skořicové
Zbarvení očí:
Krvavě červené
Zbarvení uší:
Pleťové s šedým odstínem
LilaLila
Vrchní srst:
Jemná bledá šedá s růžovým nádechem
Základní barva:
Jemná bledá šedá
Srst na břiše:
Slonovinová
Crescents:
Slonovinová s růžovým nádechem
Ticking:
Chybí
Hrudník (náprsenka ):
Jemná bledá šedá s růžovým nádechem
Lícní torby:
Středně šedé s lila nádechem
Zbarvení očí:
Krvavě červené
Zbarvení uší:
Narůžovělá šedá
Rezavá Rust
Vrchní srst:
Sytá oranžovo hnědá
Základní barva:
Nahnědlá šedá
Srst na břiše:
Slonovinová s bledě šedou podsadou
Crescents:
Slonovinová
Ticking:
Světlý a případný hnědý ticking
Hrudník (náprsenka ):
Hluboká rezavě hnědá
Lícní torby:
Hluboká rezavě hnědá
Zbarvení očí:
Velmi tmavě hnědé (téměř černé )
Zbarvení uší:
Šedé
Kouřová perlaKouřová perla
Vrchní srst:
Bledě našedlá krémová až ke kořínkům
Základní barva:
Bledě našedlá krémová
Srst na břiše:
Bledá slonovinová
Crescents:
Bledá slonovinová
Ticking:
Světlý a případný hnědý ticking
Hrudník (náprsenka ):
Bledě našedlá krémová
Lícní torby:
Bledá našedlá krémová
Zbarvení očí:
Černé
Zbarvení uší:
Tmavě šedé
ŽlutáŽlutá
Vrchní srst:
Sytě tmavá žlutá zasahuje až k okraji bříška
Základní barva:
Krémová slonovinová
Srst na břiše:
Slonovinová
Crescents:
Slonovinová
Ticking:
Těžký a případný černý ticking
Hrudník (náprsenka ):
Sytá tmavě žlutá
Lícní torby:
Černé- ne výrazný ale koncentrovaný ticking
Zbarvení očí:
Černé
Zbarvení uší:
Tmavě šedé

Kolik křečků?

7. dubna 2007 v 16:18 Kolik křečků
KOLIK KŘEČKŮ S I POŘÍDIT?


jsme tak rozomilý, že to snad jinak ani nejde.

Ale teď zpátky ke křečkům - Křečci jsou jinak bezproblémoví a celkem míromilovní, ale je potřeba rozmyslet si kolik jich chcete chovat pohromadě. Optimální jsou dva (samec a samice, nebo dvě samice)-maximálně čtyři a je také rozhodující zda jsou příbuzní - nejlépe ze stejného vrhu. Když křečci spolu vyrůstají, jsou stejně staří a silní pak jsou mezi sebou snášenlivější a právě takovíto jedinci jsou nejlepší pro společné soužití. Jinak křeček sám osobě je tvor samotářský a s nikým cizím se nehodlá dělit, takže hromadné chování je lepší opravdu jen se společně vyrovnanými křečky.
Další nevýhodou je zjištění, že dva spolu žijící křečci (samec a samice) si spolu tak rozumí, že náhle mají "růžové prasátka"-teda mláďata a že se toto začne rozvíjet geometrickou řadou, nebo jak jsem nedávno zaslechl velmi výstižně "velmi placatou pyramidou" na jejímž vrcholu jsou dva dobře se snášející křečci.
Takže je opravdu důležité si rozmyslet jestli chcete pěstovat jen jednoho křečka samotáře, nebo dva křečky, kteří mohou brzy své prostředí obohatit o dalších xxx křečků.

10 pravidel

7. dubna 2007 v 16:17 Strava
DESET NEZBYTNÝCH PRAVIDEL PRO VÝŽIVU
1.Jakožto původní obyvatel pouští a stepí je křeček zvyklý na poněkud omezený jídelníček.
2.Křeček je všežravec a přímá jak živočišnou,tak rostlinou stravu,ale rostliná složka převládá.
3.Kromě směsi zrní potřebuje tvůj křeček denně také nákou štavnatější stravu jako třeba ovoce či zeleninu,rovněž potřebuje živičišné bílkovyny ve formě moučných červů,tvarohu nebo jogurtu.
4.Čerstvá pitná voda mu musí být neustále k dyspozici.
5.Lískovými ořechy a slunečnicovými semeny krm svého křečka jen občas,obsahují mnoho tuku.
6.Sladké tyčinky si dá tvůj křeček velmi rád,dávej ale pozor,jsou většinou velmi kalorické.
7.Podávej křečkovi krmení vždy večer,aby přes den nevyschlo.
8.Křečci si dělají velké zásoby krmiva,ale pouze malou část ho okamžitě spotřebují.
9.Nashromážděné zásoby štavnatého krmiva křečkovi ihned další den odstrani z pelíšku.
10.Čokoláda a jiné lehce rozpustné sladkosti vedou k ucpání a zanícení lícních toreb křečka

čištění klece

7. dubna 2007 v 16:15 Křečci a křečíci

Čištění

Křeček by měl mít vždy čistý domov, aby byl zdravý. Nikdy nesmíte dopustit, aby klec zvlhla. Na to dejte hlavně pozor, jestli máte terárium, protože v teráriích špatně cirkuluje vzduch. Každý den byste měli prohlédnout všechny rohy klece, protože křečci přebytečnou potravu s oblibou ukrývají a mohly by tam být shnilé kousky ovoce nebo zvlhlá semena, která začnou rychle plesnivět. Nekrmte ho proto větším množstvím, než křeček spotřebuje za jeden den. Misky na potravu a napáječku denně čistěte. Zvlhlou vystýlku každé dva dny odstraňte a nahraďte ji čerstvou. Zhruba jednou za týden proveďte generální úklid klece - to znamená, že kompletně odstraníte podestýlku, materiál na hnízdo v případě potřeby znovu obnovíte, klec nebo terárium vymyjete teplou vodu s přísadou jemného desinfekčního prostředku. Nepoužívejte silně aromatické a agresivní prostředky, mohou být pro křečky nebezpečné. Jak často je potřeba provádět "generální úklid" závisí také na velikosti klece, počtu zvířat, druhu potravy a druhu zvířete. Pokud máte například křečíky džungarské, není potřeba klec čistot tak často. Čištění klece není nepříjemná práce, pokud to děláte dost často a pokud máte svá zvířátka opravdu rádi.

Veterinární péče

7. dubna 2007 v 16:00

Veterinární péče

Stejně jako všechna ostatní domácí zvířátka vyžaduje i potkan určitou zdravotní péči. Pokusím se nyní shrnout zásady preventivního ošetřování, nejčastější nemoci potkanů a postup při jejich léčení.
I u potkanů platí, že prevence je nejlepší léčba. Proto si všímáme zdravotního stavu již ve chvíli, kdy si zvířátko vybíráme, a to ať už u chovatele nebo ve specializovaném obchodě. Na co se tedy zaměřit?
V prvé řadě na celkový postoj zvířete. Podíváme-li se na potkana, neměl by být v klidu nápadně shrbený, při pohybu by neměl kulhat nebo se potácet, naklánět na stranu apod.

Kůže a srst je dalším důležitým indikátorem zdraví. Kůže by měla být pružná, bez šupinek a stroupků. Neměli byste najít žádné bulky nebo otevřené rány (abscesy). Ojedinělý malý škrábanec nebo stroupek může být způsoben při hře mezi sourozenci a není důvodem ke znepokojení. Pokud však má zvířátko stroupků na kůži více, případně lysá místa v srsti, zvažte, zda jej skutečně chcete i s rizikem vleklých zdravotních potíží.
Srst by u standardního potkana měla být zhruba všude stejnoměrně hustá, tedy bez lysých míst. Nekupujte potkana, který má srst zježenou nebo nápadně hodně potřísněnou výkaly kolem konečníku. Poněkud jiná je situace u rexů, double rexů a fuzz potkanů.

Oči by měly být jasné, bez výtoku; uši rovněž tak.

Chování zvířátka je velmi důležitým ukazatelem zdravotního stavu. Zdravý potkan je aktivní, projevuje známky zvědavosti. Pokud zvíře sedí v koutě, je nafouklé nebo naježené (viz výše), dejte si pozor.
Mírný průjem u nově zakoupeného potkánka je většinou projevem stresu a měl by se v krátké době upravit.

Dýchání by mělo být přiměřeně klidné a neslyšné (potkan se nadechne asi 125krát za minutu), opakované kýchání nebo chroptění, namáhavé dýchání nebo vlhký nos - toto vše signalizuje, že něco není v pořádku.

Pravidelná preventivní péče
Jejím základem je samozřejmě hygiena, ovšem nikoliv přehnaná. Podestýlka - nejlépe ta z kukuřičných vřeten, lze použít i hobliny nebo určité druhy hygienického steliva pro kočky - by se měla vyměňovat přiměřeně často. V praxi to znamená cca obden vybírat vlhkou a znečištěnou podestýlku v místech, kam chodí zvířátko na záchod a pod napáječkou. Celou podestýlku měníme zhruba jedenkrát za 7 - 10 dní.
Mezi preventivní úkony související s hygienou patří také koupání a stříhání drápků. Obě tyto procedury potkánci obvykle nemilují, proto je provádíme pouze v případech, kdy je to nutné. Zkracování drápků je obvykle nutné tehdy, nemá-li zvířátko možnost brousit si drápky pohybem po drsném povrchu. Přerostlé drápky je potřeba zkrátit, aby se předešlo poranění potkánka (při drbání) i majitele (škrábance jsou docela nepříjemná záležitost). Použijeme nejlépe kleštičky na nehty, v horším případě manikurní nůžtičky. Obtížnost provedení úkolu je přímo úměrná živosti potkana, lépe je zkracování provádět ve dvou (jeden drží, druhý stříhá). Středem drápu vede růžová živá tkáň, dejte si pozor a potkana do ní nestřihněte, hrozí silné krvácení a infekce; raději ustřihněte o něco méně drápku.
Potkana koupeme pouze pokud je silně znečištěný, páchne, nebo pokud je to součást léčby předepsané veterinářem. Někteří potkani mají koupání rádi, moji ale ne. Potkana je nejlepší koupat ve vaně (naděláte si míň nepořádku), někdo preferuje lavor nebo umyvadlo, je to třeba vyzkoušet. Na dno dejte kus látky (ručník nebo hadru), aby mu to neklouzalo. Napusťte do vany trochu vody, potkana namočte a namydlete troškou šamponu (protože potkana nemyjete často, druh není podstatný, osobně bych doporučila spíš šampon pro psy). Důkladně namydlete a poté opláchněte vzpouzejícího se a vřískajícího ukřivděnce. Zvíře osušte a držte nějakou dobu v teple, aby se předešlo nachlazení. Nenamáčejte potkanovi hlavu, aby mu nenatekla voda do uší.
V rámci běžné zdravotní péče je také dobré kontrolovat hlodáky. K prevenci jejich přerůstání (rostou neustále) je dobré podávat tvrdé pečivo.

Nejčastější zdravotní problémy
Předem bych ráda upozornila, že pokud máte pochybnosti o zdravotním stavu svého potkana, zkuste si nejprve projít některé z dostupných internetových stránek, navštívit diskusní fóra či přímo kontaktovat zkušeného chovatele. V každém případě doporučuji navštívit veterináře, je vždy lépe zaplatit nějaké peníze za radu veterináře, než něco zanedbat a potom si to vyčítat. Nejčastější jsou onemocnění dýchacího ústrojí, kožní problémy a bohužel nádory.

Porfyrin je organická sloučenina, produkovaná Harderovou žlázou (slzná žláza třetího víčka uložená ve tkáni očních spojivek). Sekret této žlázy má podobnou barvu jako krev. Objevuje se okolo očí a nosu. Často způsobuje u chovatelů paniku. K té však není vždycky důvod. Občasný slabý výskyt porfyrinu je u potkanů normální. Objevuje-li se však pravidelně nebo trvale ve velkém množství, měl by starostlivý chovatel zpozornět. Zvýšené vylučování této látky se totiž objevuje u potkanů, kteří jsou vystaveni stresové zátěži (potkani jsou na stres velmi citliví), trpí nějakou nemocí nebo mají špatnou výživu.

Kožní problémy
Jsou, troufám si tvrdit, po rakovině nejčastějším zdravotním problémem, se kterým se v chovu potkanů můžeme setkat. Mohou mít různou příčinu a různě se projevovat. Uvedu proto alespoň některé z nich. Nejčastějším příznakem je úporné svědění, které nutí zvíře k neustálému škrábání se; v důsledku toho má potkan zakrátko kůži pokrytou stroupky, které si opakovaně škrábáním strhává, takže situace se nelepší, spíš naopak. S tím je spojeno téměř vždy také vypadávání chlupů v místě postižení. Tyto projevy mohou mít tyto příčiny (pokud je mi známo): vnější parazity, přemíra bílkovin v potravě nebo alergie.
Proti vnějším parazitům (např. všenkám) je možné použít některý z volně dostupných prostředků, např. Frontline. Poměrně častým onemocněním je také svrab, způsobovaný zákožkou svrabovou. V takovém případě je nejlepší vyhledat veterináře, který aplikuje nejčastěji Ivomec.
U samců často dochází ke kožním problémům v důsledku nadměrného příjmu bílkovin. Proto je dobré nejprve preventivně vyloučit z krmiva všechny bílkovinné složky a čekat, jestli se stav potkánka nezlepší.
V případě alergií je opět nejlépe konzultovat individuální případy s veterinářem, který pravděpodobně doporučí koupele a celkový způsob péče (změna typu podestýlky apod.).

Onemocnění dýchacího ústrojí
Mohou mít různé příčiny. Buď se potkan nachladil např. při pobytu venku v chladném počasí, při běhání po studené podlaze nebo máte klec postavenou v průvanu. Další příčinou může být nakažení mykoplazmózou. Ta je způsobována bakteriemi (Mycoplasma pulmonis), které žijí v horních cestách dýchacích téměř všech potkanů a myší a aktivují se při oslabení organismu. Mezi hlavní příznaky patří kašlání, kýchání, namáhavé dýchání, vlhký nos, vylučování porfyrinu (viz níže). Zvíře může také sedět nahrbené v koutě se zježenou srstí, může ztrácet zájem o potravu, hubnout. Neléčené nachlazení může skončit až zápalem plic a smrtí potkana.
Účinná léčba se provádí antibiotiky, proto při prvních příznacích dýchacích obtíží vezměte zvíře k veterináři, který stanoví nejvhodnější lék, dávkování a způsob aplikace. Platí: čím dřív s léčbou začnete, tím větší je pravděpodobnost, že bude úspěšná. Preventivně je vhodné umístit klece mimo průvan, používat bezprašnou podestýlku, která zamezí dráždění dýchacích cest a očí. Důležitá je rovněž důsledná karanténa nově příchozích zvířat (alespoň 2 týdny, v této době by se objevily případné příznaky nakažení).

Nádory
Nádory mohou být dvojího charakteru, zhoubné a nezhoubné. Zhoubné rakovinné nádory jsou patrně nejčastější příčinou úmrtí potkanů. Náchylnost k nádorovým onemocněním je dědičná záležitost. To jestli je nádor maligní (zhoubný) nebo benigní (nezhoubný) se pozná jedině histologickým vyšetřením, na které lékař odešle kousek tkáně nádoru.
Nádory jsou útvary na povrchu těla, viditelné pouhým okem, rostou hodně rychle a mohou dosáhnout značných rozměrů. Zpočátku nemají na kondici zvířete vliv, v pozdějších stádiích ovlivňují jeho celkový stav - potkan přestává žrát, hubne, je apatický.
Jak se dá postupovat, má-li váš potkánek nádor? Přicházejí v úvahu prakticky 2 řešení. První z nich je nechat potkana žít tak dlouho, dokud nezačne evidentně strádat a potom ho nechat šetrně utratit. Zní to hrozně, ale konec je neodvratný, proto je nelidské nechat zvířátko zbytečně trpět. Druhou možností je nechat potkanovi nádor odoperovat. Obecně se tato metoda doporučuje u zvířat mladších, která jsou v dobré kondici. Je třeba si uvědomit, že samotný operativní zákrok představuje značnou zátěž kladenou na organismus. Špatně odhadnutá narkóza může způsobit poškození nervového systému (projevuje se ochrnutím nebo epileptickými záchvaty), případně se potkan vůbec nemusí z uspání probrat. Kromě toho se může růst nádoru obnovit, není-li zhoubná tkáň odebrána úplně. Metastáze se u potkanů vyskytují vzácně. Samice trpí nezhoubnými nádory mléčné žlázy, u potkanů se také mohou vyskytnout nezhoubné tukové nádory.
Poraďte se s dobrým veterinářem a postupujte podle jeho doporučení. Nedělejte však ukvapené závěry, zvíře může s nádorem žít ještě delší dobu hezký život. Apeluji však na všechny chovatele: neprodlužujte zbytečně utrpení zvířete.

Otlaky
Otlaky jsou tvořeny zrohovatělou kůží, jsou bolestivé, vyskytují se zejména na zadních nohou. Otlaky bývají většinou způsobovány drátěnou podlahou pater klecí, proto vždycky dbejte na to, aby poličky byly z plného materiálu (dřevo, plast), jinak riskujete kromě otlaků také deformace končetin. Riziko vzniku otlaků se zvyšuje s věkem a tělesnou hmotností potkana.
Léčba je zdlouhavá a ne vždy vede ke kýženým výsledkům. Spočívá zejména v pravidelné desinfekci postižených míst a změně prostředí - je třeba používat měkkou podestýlku - bezprašné hobliny a seno (Pozor! Může obsazovat roztoče). Nezanedbejte první příznaky, otlaky vyvinout v pododermatitidu (vředové onemocnění zadních končetin).

Úrazy a otravy
Pokud máte potkánka puštěného na volno, je třeba dávat dobrý pozor, aby všetečné zvířátko nepřišlo k úrazu. Nejčastější bývá přejetí kusem nábytku, přiskřípnutí do dveří, úraz el. proudem, pád či střet s jiným domácím zvířetem (pes, kočka) a v neposledním případě otrava nebo pozření něčeho nestravitelného, co může poškodit trávicí trakt. V případě úrazu či otravy jednoznačně doporučuji návštěvu veterináře.

Závěrem
Výše uvedené zdaleka není vyčerpávajícím přehledem všech zdravotních komplikací, které se mohou vašemu mazlíčkovi přihodit. Jak už bylo řečeno výše, je lepší "přehnaná" péče než zanedbání.
Problém někdy bývá sehnat opravdu dobrého a kvalifikovaného veterináře. Já osobně chodím na Kliniku pro drobné savce VF v Brně. Pro ty z vás, kteří jsou poněkud z daleka a váhají mohu návštěvu tohoto zařízení jen doporučit, já i moji potkánci máme s tamějšími lékaři jen ty nejlepší zkušenosti.

Rozmnožování

7. dubna 2007 v 15:58 Potkani

Rozmnožování

Kdy může mít potkanice mladé
Potkaní samice pohlavně dospívá ve stáří kolem 2 měsíců, tj. přibližně 30 - 40 dní po odstavení. Nejpozději v tuto dobu je nutné separovat samičky a samečky ze stejného vrhu, protože jejich pářící pokusy, realizované zatím
jen jako hra, se brzy přestanou míjet účinkem. Nechat samičku hned po dosažení pohlavní dospělosti zabřeznout je riskantní, protože je ještě malá a mohla by mít problémy s donošením mláďat nebo při porodu.
Optimálním věkem pro první zabřeznutí je 5 měsíců až půl roku věku; kolem 1 roku a nějakých 2 - 3 měsíců stáří by měla být samička vyřazena z chovu, protože odchov mláďat už by pro ni začínal být přílišnou zátěží.
Prvorodička starší než 6 - 7 měsíců bude mít s nejvyšší pravděpodobností problémy, riziko se zvyšuje spolu s věkem.


Předcházení otěhotnění
Je to jednoduché: Nenechávat samičky v blízkosti samců! Než si pořídíte potkana rozhodněte se pro pohlaví a jestli si nevíte rady s určením pohlaví, zeptejte se ve zverimexu nebo u zvěrolékaře. Pokud chcete mít samce se samicí můžete nechat samce kastrovat. Operace je však pro tak malé zvíře riskantní a zcela zbytečná.


Páření
Je-li samice v ŘÍJI (poznáme podle různých příznaků - po pohlazení nebo podrbání na zádech se začne prohýbat a jemně vibrovat ušima, od ostatních samic v kleci si nechá rajtovat na zádech a přitom se prohýbá jako luk).
Je-li samice špatně naladěna, může samečka odmítat - to znamená, že jeho pokusy o vřelé objetí se budou setkávat s odporem (kvičení, facky zadní tlapkou) OBRÁZEK 1, možná se i poperou. Raději tedy nechte páření na další večer. V opačném případě začne dvoření, při kterém samec samici různě očichává, olizuje a případně pronásleduje po kleci. Dvoření je krátké a hned potom se jde na věc .Celé to většinou trvá několik sekund OBRÁZEK 2.
Aktivní jsou většinou v noci, vrchol říje samičky je totiž v noci. Pro jistotu necháme samce a samici ve společné kleci asi 10 dní (samice má každý 5. den říji, ale zabřeznout může i když ji samec znásilní tomu se
říká nucená říje).

Březost
Délka březosti u potkanů je od 21 do 25 dní, další prodlužování už obvykle znamená problémy. Stejně jako u lidí, na některých samicích je březost vidět brzy, na některých naopak skoro nic nepoznáte. Několik dní před porodem začne samice budovat hnízdo a toto je také čas, jestliže jste samečka nechávali dosud u ní, přestěhovat ho jinam. Samici už teď nikam nestěhujte. Hlídejte, jestli má neustále k dispozici dostatek potravy a
vody a vyhoďte z klece také další spolubydlící, jestliže jich tam je moc.
Tak pět dní před očekávaným porodem proveďte úklid klece, protože až budou mláďata na světě, nějakou dobu je budete muset nechat v klidu.


Porod
Vlastní porod obvykle trvá jednu až dvě hodiny. V době porodu nepřichází v úvahu nějaké vyrušování. Výjimku tvoří samice, u kterých lze očekávat potíže, tedy starší prvorodičky nebo nešťastnou náhodou zabřezlé starší samice - tady by bylo dobré, kdybyste v době velké události byli poblíž a nenápadně pozorovali, jak se věci vyvíjejí. Proces porodu začíná obyčejně slabým krvácením z pochvy a pak následují stahy, při kterých se samice všemožně prohýbá a natahuje. Když se objeví první mládě, potkanka se posadí a pomáhá postupně všem na svět tlapkami a zuby. Hned také sežere plodové obaly, placentu (každé mládě má svoji) a pupeční šňůru. Pokud se některé mládě narodí mrtvé, bývá sežráno také. V momentě, kdy jsou všechna mláďata venku (počet je variabilní, bývají minimálně 4, ale může jich být až 24, méně početné vrhy mívají zvláště starší samice),
pečlivě olízaná a přisátá na cecíkách, je porod za vámi. Pokud porod začal a ani po dvou hodinách se neobjevuje první mládě, je dost pravděpodobné, že nastal problém. Musíte samici rychle a hlavně v klidu dopravit k veterináři. Většinou je za tím mládě, které ucpalo cestu ven všem ostatním na dně dělohy nebo v porodních cestách. Když budete dbát na přiměřený věk samice, dostatečný odstup mezi vrhy a správnou péči, mělo by proběhnout vše v naprostém pořádku.


Kam s mláďaty
-jsou různé možnosti odbytu mláďat potkanů.

a)chovatelé:
- poproste některého chovatele, jestli by si nechtěl vzít vašeho mladého nebo aby zveřejnil na svých stránkách jejich inzerát. Možná vám vyhoví. (Kontakty na chovatele najdete v odkazech)

b)inzerce:
- na internetu existuje spousta inzerce kam byste si mohli vložit svůj inzerát, určitě se někdo ozve.

c)zverimex:
- toto je ta poslední volba, když už vážně nevíte kam s mláďaty. Najděte nějaký obchod se zvířaty, kde s nimi zacházejí co nejlépe. Poproste prodavače, aby by je neprodával jako krmivo pro hady, určitě vám to slíbí (možná, ale nesplní) =o (. Takový už je osud potkanů.
0 den - Páření
Když je samice v říji, páření se seběhne hned po seznámení obou "milenců" .

po 14 dnech březosti
Je patrný nárůst velikosti bříška samičky, od této doby ji můžeme začít přikrmovat vločkami namočenými v mléce, tvrdým sýrem, jogurtem...

19. - 20. den březosti
Samice začíná budovat hnízdo. Můžete jí vypomoci různými papírky hadříky nebo senem.

21. - 23. dnem
Matka odchází k porodu.V tuto dobu samici nerušte!

Po porodu
Mláďátka přicházejí na svět holá a slepá.
Podle očí, která jdou vidět přes slabou kůži na očích, lze poznat, zda se jedná o černé nebo červené oči.

3. den stáří
Miminkům se začne projevovat na tělíčku pigment. Je již patrné zbarvení budoucích tmavých potkanů.

5. den
Zdravá mláďata zdvojnásobují porodní hmotnost.
Začíná se pomalu objevovat řídká srst a zbarvuje se bříško, které bylo doteď růžové.

7. den
Otevírají se jim zvukovody. Vidíme zřetelné drápky, vousy. Objevuje se první srst.

10.den
Jde stoprocentně poznat co je který za barevnou variantu. Začínají přijímat pevnou stravu, okraje hnízda tedy posypáváme ovesnými vločkami nebo drcenými piškotky, jestliže jim toto ještě neobstarala vlastní matka.

13.den
Otvírají mladí potkani oči. Jakmile dokážou vidět, hrabou se z hnízda, aby lépe prozkoumali své nejbližší okolí. Matka je ale posbírá a přenáší zpět do hnízda.

28.den
Matka přestává kojit. Mláďata se však pořád budou pokoušet sát a bude se z klece ozývat řev (to totiž zjistí že už žádné mléko není a tak ho vyžadují).

1 měsíc
Je možné mláďata bez problémů předávat novým majitelům.

2 měsíce
Mláďata dosahují pohlavní zralosti - samci a samice se musí rozdělit.

Bydlení

7. dubna 2007 v 15:53 Potkani

Bydlení

Protože bydlení (akvárium, klec, voliéra...) je vlastně jedna z nejdůležitějších věcí potřebných pro chov potkanů, rozhodla jsem se o klecích, akváriích či voliérách napsat něco podrobnějšího. Snad vám to pomůže ve správném chovu potkanů.
Umístění bydlení:

Trvalé místo: potkánek potřebuje soukromí a tak by klec měla mít trvalé místo
Průvan: bydlení by se určitě mělo nacházet v místě kde není průvan, protože ten způsobuje nachlazení, které pak může přejít v chronickou nemoc
Hluk: jelikož potkan slyší mnohokrát lépe než lidé, není moc dobrý nápad umisťovat klec vedle televize, rádia atd.
Teplo: i když potkánci mají teplo rádi, není nejlepší to s teplem přehánět. Potkanovi moc nepomůže těžce dýchat, každou chvíli běhat pít atd.
Prach: prach způsobuje alergii = kýchání = těžké dýchání...atd
Světlo: potkánci mají rádi spíše šero (to ovšem neznamená dát je někam do tmy) - takže určitě nemít klec někde pod lampičkou
Úklid bydlení:
  • bydlení by se mělo vždy umýt horkou vodou (patra atd.)¨
  • výměna podestýlky - podestýlku doporučuji třeba - kukuřičná vřetena, nebo takové válečky pro hlodavce, kočky atd. (moc nedoporučuji Jonáše, docela vysušuje tlapičky; moc nedoporučuji hobliny - většinou jsou moc prašné), můžete také použít jako podestýlku hadr a jenom do záchodu dát vřetena - nebo něco jiného (ale jenom když máte zvířátko čistotné a je na záchodek naučené)
  • vyprání nebo vyhození hamaků (špinavých samozřejmě:-)
  • vyčistění domečku a pater
Typy domečků:
  • kartonový
  • dřevěný
  • plastový
  • látkový
  • hamak (je několik typů - trojúhelníkový,jakoby čtverec, a ponožkový..atd..)

Anatomie

7. dubna 2007 v 15:52 Potkani

Anatomie

Anatomie

Potkan má štíhlé protáhlé tělo zakončené dlouhým ocasem. Tělo je kryto srstí, jejíž charakter se liší podle typu srsti dané varianty potkana. Ocas je štíhlý, začíná širší základnou, postupně se zužuje do špičky. Délka nepřesahuje délku těla. Je kryt zrohovatělými šupinami a krátkými chlupy. Hlava je protažená v čenich, kolem kterého jsou umístěny hmatové vousy. Ušní boltce jsou tenké lehce osrstěné. Vnější zvukovod je krátký, nasedá na bubínek. Oční bulbus je kulatý, chráněn horním a dolním víčkem. Zde se nachází 3 slzné žlázy. Extraorbitální, intraorbitální žláza a žláza třetího víčka. Podle barevné varianty přechází barva duhovky od červené po černou. Přední končetiny jsou kratší, slouží především k uchopování potravy a osobní hygieně na rozdíl od zadních, které jsou delší s mohutně vyvinutou svalovinou a sloužící k pohybu. Na obou končetinách je pět prstů opatřených drápky. na předních je však první prst rudimentální, bez drápu.



Kosterní soustava

Očnice je otevřená, přechází do spánkové jámy, tu vyplňuje spánkový sval. Vnější zvukovod se otvírá do středoušní dutiny. Horní čelist tvoří součást jařmového oblouku, vpředu na ni navazuje kost řezáková, zde jsou zubní lůžka pro řezáky. Ve větvi dolní čelist se nachází jáma žvýkače, v níž je uložen žvýkací sval. Ten je důležitý při kousání společně s řezáky a stoličkami.

Páteř se skládá ze 7 krčních obratlů. První obratel je atlas a druhý axis a podílí se na skloubení lebky s páteří. Další skupinou jsou hrudní obratle. Je jich třináct a vyznačují se dlouhým trnovým výběžkem. Bederní obratle mají mohutný postraní výběžek a jejich počet je šest. Křížové obratle jsou srostlé v kost křížovou, ta je tvořena 4 obratli. Na ni navazuje 27-30 ocasních obratlů.

Hrudník je tvořen žebry hrudní kostí a hrudními obratli. Potkan má 13 párů žeber. Z toho je 6 párů pravých, 3 páry nepravých a 3 páry volných.
Kostru pletence hrudní končetiny tvoří lopatka kost klíční a zobcová. Kost klíční se nachází pouze u savců, kteří používají přední končetiny k držení např. u opů, hmyzožravců a hlodavců, na rozdíl např. od psů, kteří mají tuto kost pouze rudimentální. Kost zobcová je vyvinuta jen u ptáků, u savců nacházíme pouze výběžek na lopatce. Na pletenec je kloubně připojena kost pažní. Ta se kloubí v loketním kloubu s kostí loketní a mohutnější vřetení. Dále následuje zápěstí, záprstí a prsty. Nacházíme zde pět prstů. Každý je tvořen třemi prstními články, první prst dvěma články.

Pánevní končetiny tvoří také pletenec a vlastní kostra končetiny. Pletenec je tvořen pánví. Je složený ze srostlých kostí stytké, kyčelní a sedací. Na ně navazuje kost stehenní, která se v kolením kloubu spojí s kostí holení a lýtkovou. Dále pak se nachází kosti nártní, zanártní a článků prstů. Na zadních končetinách nacházíme také pět prstů všechny jsou úplně vyvinuty.



Trávicí soustava


Trávicí soustava začíná jako dutina tlamní. Je ohraničena zevně pysky. Horní pysk je rozštěpen pro snadnější hlodání. Uvnitř se nachází jazyk, vývody slinných žláz, které pomáhají trávit, zuby, které jsou velmi důležité. Potkan má monofyodontní chrup, nazýváme tak zuby, které vyrůstají jednou za život. Hlodavci se vyznačují tím, že jim v horní i dolní čelisti narůstají přední hlodavé zuby, hlodáky. Patří mezi hypselodontní, to znamená s trvalým růstem. Mají dlouhý kořen, jeho začátek je hluboko v čelisti u kořene stoliček. Tvar je typický dlátovitý, okraj zkusné plochy ostrý. Přední stranu kryje sklovina, její barva je tmavě žlutá. Strana, která směřuje do úst, je kryta cementem. Cement se obrušuje rychleji, než tvrdá sklovina, proto vzniká ostrý okraj. Pokud nedochází k pravidelnému obrušování, zuby přerůstají a tvar se mění. Další zuby, které má potkan jsou stoličky. Patří do skupiny hypsodontních zubů, tzn., že mají prodlouženou dobu růstu. Po určité době po prořezání zubu, se zavře dřeňová dutina a zub přestane růst. Ten pak je obrušován a postupně se zmenšuje. Potkani mají pouze řezáky a stoličky, chybí špičáky a zuby třenové. Zubní vzorec je 1/1, 0/0, 0/0, 3/3. Udává počet zubů v polovině horní čelisti ve jmenovateli a v polovině dolní v čitateli. Mezera, ve které nejsou špičáky a zuby třenové, se nazývá diastema.

Další část trávicí soustavy je hltan a na něj navazuje jícen, který je tvořen příčně pruhovanou svalovinou po celé délce, až k žaludku. Žaludek je jednokomorový, složitý. Jednokomorový žaludek nacházíme také u psa, koně nebo prasete. Vícekomorový pak u přežvýkavců. Složitost žaludku spočívá v tom, že část jeho sliznice je vybavena žlázami, část zůstává bez nich.

Žaludek potkana má slepý vak, který zabraňuje zvracení. Na něj navazuje tenké střevo, jehož části jsou dvanáctník, lačník a kyčelník, který přechází v slepé střevo a z něj pak pokračuje jako tlusté. Slepé střevo je veliké, dosahuje 6-9 cm. Tlusté střevo je tvořeno tračníkem vzestupným, příčným a sestupným. V tračníku sestupném jsou zformované výkaly. Tlusté střevo je zakončeno konečníkem, který vyúsťuje pod ocasem análním otvorem. Anální žlázy se nevyskytují. Játra jsou členěna na DOPLNIT laloků. Žlučový měchýř není, žlučové vývody se spojují a ústí do dvanáctníku. Slinivka je tvořena dvěma laloky.



Dýchací soustava

V dutině nosní je funkční orgán vomeronasální (větřící), ten vyvinut například i u plazů. Potkan jej používá pro analýzu pachu, přičemž se staví na zadní končetiny a panáčkuje, větří a vnímá pachy kolem sebe. Průdušnice je tvořena ne zcela uzavřenými prstenci. Pravá plíce je větší, rozdělena na 4 laloky.



Močopohlavní soustava

Ledviny mají fazolovitý tvar, pravá je více vepředu. Nazývají se jednopapilární. Dřeň tvoří ledvinové pyramidy, zakončené papilou. Na ně navazuje kůra. Jednotlivé papily se spojují v ledvinový hřeben. Přes něj teče moč do pánvičky a dále do močovodu, močového měchýře a močové trubice. Močové cesty jsou u samice odděleny od pohlavních a močová trubice vyúsťuje do předkožkového vaku, odtud předkožkovým otvorem z těla. U samců je vytvořen sinus urogenitalis, což je část močové trubice, se společným vývodem močové a pohlavní soustavy.

Samčí pohlavní orgány tvoří varlata, nadvarlata, chámovod, přídatné pohlavní žlázy, penis. Varlata jsou uložena v šourku, mohou být uložena jak vně tak zatažena do dutiny břišní. Nalézají se pod análním otvorem. Potkan má jak prostatu, tak ampulární žlázy, bulbouretrální žlázy a semenné váčky. V topořivém tělese penisu se nachází pyjová kost. Vyvinuta je předkožková žláza, vyúsťuje do předkožkového vaku.
Mezi samičí pohlavní orgány patří vaječníky, vejcovody, děloha, pochva, vulva (ochod). Také samice mají předkožkové ( prepuciální) žlázy, které vyúsťují nad močovou rourou do předkožkového vaku. Děloha je dvojitá. Je složena z krčku děložního, těla a dvou rohů děložních. Pochva je zakončena otvorem tzn. štěrbinou ochodu. Je uzavřena slizniční řasou, která zaniká v období pohlavní dospělosti.



Oběhový systém

Srdce je uloženo v dutině hrudní nalevo od osy těla. Základna ( báze srdce) směřuje směrem k páteři, hrot směřuje k žebrům vykloněný mírně do leva. Srdce je uloženo v osrdečníku (perikardu), což je vazivová blána, která je vyplněna tekutinou, která umožňuje lepší pohyb srdce. Stěnu tvoří endokard, tenká blána, nejsilnější svalová vrstva myokard a zevně epikard.

Srdce je rozděleno na 4 oddíly. Pravou síň a komoru a levou síň a komoru. Pravé srdce je od levého odděleno septy. Komoru a síň na levé straně od sebe odděluje mitrální chlopeň, na pravé straně trikuspidální. Do pravé síně ústí horní a dolní dutou žílou neokysličená krev z velkého krevního oběhu, tzn. z těla, přes trikuspidální chlopeň, která se otevře tlakem hromadící se krve a tak může protéct do pravé komory. Potom se chlopeň opět uzavře. Z pravé komory proudí krev přes pulmonální chlopeň plicnicí do malého krevního oběhu. Cílem jsou plíce, kde se krev okysličí a dále proudí plicními žilami do levé síně. Odtud přes mitrální chlopeň do levé komory a odsud přes aortální chlopeň do aorty a do těla.

Srdeční impulzy jsou vytvářeny sinoatriálním uzlíkem (SA) ležícím na síni, odtud jdou přes atrioventrikulární (AV) uzlík nacházející se mezi síněmi a komorami a dále přes Hisův svazek, který prochází myokard komor. Práce srdce se skládá ze stahu (systoly) a ochabnutí (diastoly) srdce.

Něco o potkanovi

7. dubna 2007 v 15:51 Potkani

Potkani

POTKAN
Taxonomické zařazení potkana a krysy (pro srovnání)
Zařazení
Potkan
Krysa
česky
latinsky
česky
latinsky
Říše
živočichové
animalia
živočichové
animalia
Kmen
strunatci
chordata
strunatci
chordata
Podkmen
-
-
obratlovci
vertebrata
Třída
savci
mammalia
savci
mammalia
Řád
hlodavci
rodentia
hlodavci
rodentia
Podřád
-
-
vevekočelistní
sciurognathi
Čeleď
myšovití
muridae
myšovití
muridae
Rod
potkan
rattus
-
-

Popis

Potkan obecný, jehož binomické jméno je Rattus norvegicus, je hlodavec často zaměňovaný s krysou obecnou (Rattus rattus). Základním rozpoznávacím znakem je jeho lysý a šupinatý ocas, u kořene nápadně zesílený, který je kratší než tělo. Hlava je zepředu mírně zaoblená, oči jsou drobné. Slabě osrstěné ušní botce jsou krátké (při přehnutí nedosahují k očím). Ve zbarvení hřbetu převládá šedohnědý až hnědý odstín, spodní strana těla je šedavá. Ocas je svrchu tmavší než vespod. Samice má 6 párů mléčných bradavek. Potkan se dožívá 3-4 let v laboratorních podmínkách, v přírodě až 2 let.

Velikost

Potkan dosahuje hmotnosti průměrně 400-600g, méně obvykle v dobrých podmínkách až do 900g. Samci jsou robustnější, samice bývají až o 1/3 menší. Délka těla bývá v rozmezí 160 - 270 mm.

Rozšíření

Potkan je kosmopolitní druh. Rozšířil se s rozvojem námořní dopravy z bažinatých oblastí východní Asie do mnoha končin světa, zejména do Evropy a Severní Ameriky. Přestože se začal rozšiřovat později než krysa obecná, větší přizpůsobivostí a schopností žít ve vlhkém prostředí ji na mnoha místech nahradil (zejména ve vnitrozemí). Ve střední Evropě se jeho hojnější výskyt datuje asi od 18. století.
Potkan se začal v 50 letech 20. století používat pro laboratorní účely díky vhodným rozměrům, snadnému odchovu a své inteligenci. Pro laboratorní účely se používá domestikovaná varianta Rattus norvergicus var. alba, která má sníženou schopnost přenášení chorob. V 80-90 letech 20. století se potkan rozšířil do domácností, kam jej donesli někteří ze zaměstnanců laboratoří. Postupem času vznikaly křížením odlišné barevné varianty a potkan si získal na popularitě.

Inteligence a způsob života

Potkan patří mezi jedny z nejinteligentnějších hlodavců v přírodě. Díky své přizpůsobivosti svého organizmu a hierarchii je schopen přežít i v dnešní době včetně různých důmyslných hubících prostředků. Díky tomu se stal součástí všech velkých měst a větších lidských obydli, kde mnohem snadněji najde potravu a vhodné podmínky pro přežití.
Potkani v přírodě žijí v koloniích v počtu kolem několika desítek jedinců s hierarchickým uspořádáním. Jeden jedinec zpravidla nejsilnější samec ovlivňuje celou kolonii. Život této kolonie se trvale odehrává v jedné oblasti o rozloze cca 6km², na kterém členové kolonie získávají potravu a brání svoje území.

StArT

7. dubna 2007 v 15:39 Pískomil
START
Do akvária
rašelinu, zahradnický substrát, piliny, hobliny, bedničku na hnízdo
Do klece
piliny, hobliny, bedničku na hnízdo
Do obou
materiály na hnízdo: seno, bílý papír, papírové ubrousky (bez potisku),Nikdy nedávejte aromatické a chemické prvky.Misky na jídlo, potravu: směs pro hlodavce, zeleninu, ovoce. Větvičku nebo kus tvrdého dřeva na hryzání,nikdy ne z jedovatého stromu (nejlepši je z ovocného)
Připrava domova
Nejdřív akvárium vymyjte vodou s troškou dezinfekčního prostředku. Dobře ji opláchněte a vysušte. Příprava směsi na zahrabávání je dobrá když chováte více pískomilů. Pro jednoho nebo dva je téměř zbytečná a postačí piliny. Budete tedy potřebovat přibližně stejné množství rašeliny a řezané slámy. Můžete použít také stejné množství pilin a rašeliny. Namíchejte rašelinu s kousky slámy. Dělejte to postupně, po malých částech. Směs budete muset trochu navlhčit, ale udělejte to opatrně. Když hrst směsi stisknete, měla by držet pohromadě, ale přitom nesmí být mokrá. Až směs připravíte, vmáčkněte ji do akvária a pevně upěchujte, aby se nedrolila, až se do ní pískomilové zaryjí. Směsi dejte do akvária asi 10 cm ( aby byla 20-25 cm od horního okraje. Pak dovnitř vložte kus tvrdého dřeva a hromádku materiálu na hnízdo. Pískomilové si ho roztrhají a odnesou do nory, až si budou stavět hnízdo. Pískomily musíte chovat v domě - nikdy venku, protože by jim byla zima. A nikdy vedle radiátoru, v průvanu nebo u okna, kam dopadá světlo. Slunce svítící na skleněnou stěnu akvária ho příliš zahřeje.
Příprava klece
Klec vymyjte vodou s troškou dezinfekčního prostředku. Dobře ji opláchněte a vysušte. Na podlahu nasypte vrstvu pilin asi 2-5 cm vysokou. Do jednoho rohu připravte bedničku na hnízdo, vložte do klece dřevo na hryzání a hromádku materiálu na vystlání hnízda. Aby měli vaši pískomilové dost pohybu, můžete jim dát žebřík, po kterém mohou lézt, a kartónové trubky, kterými by mohli prolézat sem a tam a hryzat je. Počítejte se zvýšenou spotřebou těchto trubiček, protože je pískomilové rádi hryžou tak, že po nich zbydou je malé kousky, které jsou doslova všude. Kolečka na běhaní jim nedávejte.
Jak staří by měli pískomilové být?Nejlepší je, když jim ještě není dvanáct týdnů. Je velká chyba si se svým pískomilem hned hrát. Bude po cestě vylekaný. Neberte ho do ruky a nechte ho do klece přelézt z krabičky. Začněte ho ochočovat až po jednom, nejlépe po dvou dnech.Pískomilové se živí semínky, zrním a zeleninou, senem a z části i ovocem. Podávejte jim pestrou stravu. Nikdy nedávejte příliš mnoho slunečnicových semínek

pískomil-rozmnožování

7. dubna 2007 v 15:36 Rozmnožování

Rozmnožování

Když chováte samečka a samičku pískomila, můžete očekávat, že se budou pářit, jakmile jim bude dvanáct týdnů. Nedělejte si starosti, když uvidíte, jak samec samičku honí a dupe zadní nohou do země. To je normální chování při páření. Matka bude březí 25-29 dnů. Během té doby s ní zacházejte jemně a dávejte jí často zeleninu. Neudělejte ale tu chybu, že byste ji přecpali. Když se pískomilové rozmnožují, je lepší držet je v kleci nebo v akváriu s vrstvou pilin na dně. Když budou v akváriu naplněném obvyklou směsí, matka porodí "pod zemí" a vy neuvidíte, jestli je ona sama či mládata v pořádku. Pískomilové jsou dobří rodiče a otec bude mláďata chránit a pomáhat matce v péči o ně. Nikdy ho nestěhujte do jiné klece, když se mláďata narodí. Když se mláďata narodí, uslyšíte z hnízda jejich pískání. Nesnažte se na ně hned podívat. Když matku vyděsíte, mohla by na ně zaútočit - tímto způsobem je instinktivně brání. Po třech dnech vyjměte rodiče ven z klece a na mláďata se podívejte. Vezměte malou hůlku, otřete ji v použitých pilinách, aby byl mláďatům její pach povědomý, a opatrně odhrňte výstelku hnízda. Pokud se některé mládě narodilo mrtvé, musíte ho odstranit. Pak znovu uveďte hnízdo do původního stavu. Hned jak se mláďata narodí, začněte pro ně hledat mezi kamarády nový domov, nebo se zeptejte v chovatelském obchodě, jestli by je nechtěli. Mláďata by měla zůstat se svými rodiči šest týdnů. Když má ale matka do té doby další vrh a vaše klec nebo akvárium jsou poměrně malé (méně než 48x24 cm) a byly by přeplněné, můžete starší mláďata přestěhovat do samostatné klece za předpokladu, že už dobře přejímají normální stravu.
Mláďata pískomilů se rodí holá, s očima zavřenýma a úplně bezmocná. V každém vrhu je obvykle čtyři až šest mláďat. Nejdřív se živí jen mateřským mlékem a vyžadují ho často. Nikdy si tedy s matkou nehrajte déle než půl hodiny bez přestávky.
Když jsou mláďatům dva týdny, mají už kompletní kožíšek a začínají vylézat z hnízda a zkoumat okolí - ještě dřív, než se jim otevřou oči.
Ve dvou a půl týdnech mají mladí pískomilové otevřené oči a ve třech týdnech začnou jíst normální stravu pro dospělé.
Ještě na závěr jedna rada. Pokud víte, že se vám narodili malý pískomilové, tak se jich nikdy nedotýkejte. Alespoň do té doby než sami začnou vylézat z hnízda. Radši jim v této době ani nečištěte klec. Já to poprvé porušil a toho pískomila jsem už v kleci nenašel. Pravděpodobně ho snědli. Je to sice kruté ale už se to stalo i v mnoha dalších případech.

Nemoc-pískomil

7. dubna 2007 v 15:35 Nemoc

Když pískomil onemocní

Zdáli se vám váš pískomil nemocný tak určitě navštivne zvěrolékaře. Zvěrolékař poznáco mu je a bude vědět co s tím.

Jak poznáte, že je pískomil nemocný?

Může odmítat potravu. Může jen tak sedět a nezajímat se o dění kolem sebe. Může mít průjem. Z očí nebo z nosu mu může téct.
Co dělat, když je pískomil nemocný?
Možná je mu jen příliš horko, nebo jste ho příliš dlouho brali do rukou, nebo může být v šoku po pádu. Je ale lepší se pojistit. Ujistěte se, že je pískomil na chladném (ne moc), temném místě a nechte ho v klidu. Mezitím zatelefonujte k zvěrolékaři o radu. Pískomilové se mohou dožít tří až pěti let. Ale i když o pískomila sebelépe pečujete, může umřít dříve na některou nemoc. Snažte se tím příliš netrápit - důležité je vědět, že u vás měl ten nejlepší život, jaký jste mu mohli umožnit.
Požádejte zvěrolékaře, aby prohlédl vašemu pískomilovi zuby. Pískomil je hlodavec. Stejně jako ostatním hlodavcům mu zuby rostou po celý život. Když se neobrušují neustálým hryzáním něčeho tvrdého, například dřeva, mohou tak narůst, že pískomil nemůže jíst.

Zde najdete některé běžnější nemoci, jimiž mohou pískomilové trpět.

Srst kolem ocasu je špinavá a možná i vlhká =Váš pískomil má průjem. Možná má jen podrážděný žaludek, ale může to být také infekce, takže ihned odneste pískomila ke zvěrolékaři.
Kýchání, podrážděné oči a nos, ze kterého teče = Může to být alergie, třeba na nějaký materiál na hnízdo, na osvěžovač vzduchu nebo leštěnku ve spreji. Ale může to být také nachlazení. Držte pískomila v teple, a když mu do druhého dne nebude lépe, odneste ho ke zvěrolékaři.
Olysalá místa v kožíšku = Příčinou mohou být roztoči nebo plísně. Zvěrolékař vám poradí léčbu.
Opary na tlamě nebo na nose = Odneste pískomila ke zvěrolékaři.
Přerostlé zuby = Pokud pískomilovi narostly přliš dlouhé zuby, zvěrolékař je bezbolestně zkrátí.
Pískomil se neustále drbe = Pískomilové mohou chytit od jiných domácích zvířat blechy. Kupte sprej proti blechám určený speciálně pro malá zvířata.
Říznutí - pískomil se pořezal o něco ostrého = Přidejte kapku antiseptika do teplé vody (převařte ji a nechte vychladnout) a jemně ránu omyjte. Když zčervená a zanítí se, odneste pískomila ke zvěrolékaři.
Pískomil shodil kůži pokrývající ocas; nejspíš ho někdo nesprávně držel = Odneste pískomila ke zvěrolékaři. Bude muset odstranit většinu ocasu. Pískomil může bez ocasu žít, ale nebude mít tak dobrou rovnováhu při vzpřímeném sezení a skákání.

Čištění akvária

7. dubna 2007 v 15:34 Pískomil

Čištění

Čištění akvária nebo klece pro pískomily není náročné, ale musí se provádět pravidelně.

Čištění akvária

Jednou za den

Odstraňte všechny zbytky potravy.

Jednou za týden

Starou lžící odeberte místa, která jsou znečištěná výkaly pískomilů a nahraďte ji novou. Dejte dovnitř nový materiál na vystýlání hnízda.

Jednou za tři měsíce

Vyčistěte akvárium úplně. Omyjte ho vodou. Dobře ho opláchněte a osušte, než dáte dovnitř čerstvou podestýlku a materiál na hnízdo.

Čištění klece

Jednou za den

Odstraňte zbytky potravy.

Jednou za týden

Vymeťte všechny piliny a nahraďte je čerstvými. Nevyhazujte hnízdo, ale přidejte čerstvý materiál na vystýlání, aby si ho mohli obnovit, když budou chtít.

Jednou za měsíc

Vyhoďte všechny piliny a omyjte klec vodou. Dobře ji opláchněte a osušte, než dáte dovnitř čerstvé piliny. Tentokrát staré hnízdo vyhoďte a dejte pískomilům hodně nového výstelkového materiálu.

Čištění pískomila

Jednou za týden

Vložte pískomilům do akvária, případně klece, misku s velmi jemným písekem, který koupíte v každém obchodě se zvířátky. Jakmile se pískomil o to začne zajímat tak si do misky vleze a v písku se "vykoupe". Je dobré ho nechat jednou za týden vykoupat, neboť tento písek působí i proti roztočům a jiným věcem které by mohli vašemu pískomilovi ublížit. A navíc díky tomu získal své jméno.